Edvard Schiffauer prožívá nyní hezké a sváteční dny

Ostrava - Známý skladatel a pedagog očekává v tomto týdnu realizaci dvou svých opusů, jejichž spoluautorem je básník a prozaik Ivan Binar, který také působil v Ostravě. Poslední týdny před Vánocemi je většina lidí ve stresu - uklízí, peče, vaří a nakupuje.

Edvard Schiffauer na snímku ze vzpomínkového večera na Divadélko Waterloo v ostravském Klubu Parník. Autor: Archív

Jak je to u vás ptám se Edvarda Schiffauera, známého ostravského skladatele, a také pedagoga Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia, který ale žije a tvoří převážně ve Štítině?

Mám rád Vánoce. A rád - v rozumné míře - pomáhám při pečení i přípravě vánočních jídel. Naštěstí u nás toto všechno probíhá v klidu a připravujeme si sváteční klid. Co nestihneme - nás netrápí, co se povede-potěší.

Letos jsou přece jenom předsváteční týdny u vás poněkud výjimečné ...

Letos mě ještě do svátků čekají dvě radosti, které bych také moc rád prožil v pohodě a se svými blízkými a přáteli. Je přede mnou provedení dvou dílek, která mají dost společného: jednak jsme je obě napsali se spisovatelem a básníkem Ivanem Binarem, a obě vznikla více než třiceti lety a budou provedena dva dny po sobě.

Povězte teď o každém díle zvlášť…

Nejprve tedy o ostravském koncertu. Ve čtvrtek 18. prosince v 19 hod v Domě kultury města Ostravy Pěvecký sbor Církve husitské z Horní Suché s Janáčkovou filharmonií za řízení Petra Chromčáka provede poprvé v koncertním sále Venkovskou vánoční mši. Ta vznikla jako výraz obdivu k těm desítkám nadšených zpěváků a muzikantů, kteří se vždy před Vánocemi a Velikonocemi několik měsíců po večerech scházejí, aby svým zpěvem oslavili tyto křesťanské svátky. Oba - já i Ivan Binar - jsme se pokusili napsat dílko opravdu lidové, aby texty i melodie si vzali za své a rádi si je zpívali a myslím - při trošce neskromnosti - že se nám to povedlo. Venkovskou vánoční mši jsme psali v letech 1968 a 1969 a od té doby se mnohokrát provozovala v kostelích ve Slezsku, Polsku, na Moravě a Slovensku, snad i v Holandsku a Dánsku. Před 10 lety byla natočena na vánoční CD - Vánoce v přívozském kostele -, dnes už z jednoho tisíce kusů nezůstal žádný, proto bude na koncertě křest nového vydání. A ještě k provedení mše: Byli bychom moc rádi, kdyby se také v tom velkém koncertním sále podařilo navodit příjemnou a rodinnou sváteční atmosféru, dílko bylo napsáno , aby přinášelo radost interpretům i posluchačům.

A nyní ta vaše druhá hudební sváteční radost...

Na tu se taky moc těším. Ve středu 17. prosince, tedy den před ostravským koncertem, bude v pražském divale Minor premiéra operky pro děti a s dětmi Vrať nám, ptáku, hastrmana. Hrají a pějí členové Dismanova rozhlasového dětského souboru a Petr Matušek v režii paní Zdeny Fleglové, doprovází orchestr Archioni plus s dirigentem Michalem Macourkem. Atmosféru dílka myslím nejlépe vystihne pár slov z programu: „…Dětskou operou Edvarda Schiffauera na libreto Ivana Binara navazuje Dismanův soubor na letitou tradici uvádění dětské opery Brundibár Hanse Krásy. Zatímco Krásova operka vznikala v pohnutých dobách druhé světové války, Hastrmana napsali spisovatel a hudební skladatel společně coby političtí vězni v období normalizace. Je to pohádka o tom, jak děti zachrání svého kamaráda hastrmana, kterého unesl zlý pták Zoban a jak se nakonec i sám únosce polepší, je plná dětských her a dovádění, ale i čistého odhodlání postavit se zlému. A dobro nakonec zvítězí...“

To jste operku psali opravdu ve vězení?

Měli jsme „štěstí“, dá–li se vůbec takto na toto období vzpomínat. Oba jsme byli v letech 1972 až 1973 v Plzni na Borech, samozřejmě každý na jiném úseku, ale vždy v sobotu a neděli jsme v zástupu šli s ešusem pro oběd a náš úsek navazoval na ten, ve kterém byl Ivan. Já jsem se zařadil v našem úseku jako první a Ivan si ve svém jako poslední a tak jsme měli několik desítek vteřin na pár slov a nenápadné předání nových veršíčků. Svoje notičky jsem musel důkladně schovávat, protože „psaním not jsem pokračoval ve své trestné činnosti“ a všechny nalezené notičky byly okamžitě přede mnou roztrhány (tak mi například nepovolili v cele ani studovat učebnici instrumentace). V celém tom psaní tam byl obrovský kus romantiky, taky trochu vzdoru, při psaní jsme vždy na chvíli zapomínali, kde jsme, ale hlavně - něco jsme tvořili.

+

Takže vám přeji, aby obě dílka zazněla co nejlépe k vaší a posluchačské, ale i divácké spokojenosti a přeji vám i vašim blízkým hezké a klidné Vánoce.

Autor: Břetislav Uhlář; Moravskoslezský deník, 15.12.2008